Festival bojovníků 2014 Vladimír Šindelář

Ahoj, zdravím všechny.

Zúčastnil jsem se v sobotu 1. listopadu 2014 jako host tradičního Festivalu bojovníků v Táboře na Housově mlýně. Rád bych nyní po skončení akce k tomu připojil pár slov.
Festival bojovníků je akce, která má už v Táboře poměrně dlouhou tradici. Je to sice akce soutěžní, nicméně zejména v poslední době možná samotné soutěžení není to hlavní. Na festivalu jsme svědky zejména setkávání. Potkávají se tu často zcela odlišné generace šermířů, od veteránů, kteří už toho hodně zažili až po mladé, sotva škole odrostlé šerrmíře, kteří jsou dychtiví se co nejvíc naučit a jejich výkony mnohdy dokazují, že jsou na dobré cestě. Některým se to daří lépe, některým možná o něco hůře, ale většina se úsilovně snaží o co nejlepší výsledek.
V dobách "pravěku" historického šermu u nás, mám tím na mysli čas 60.-80. let minulého století, jsme to měli daleko těžší, než je tomu dnes. Špatně se sháněly zbraně i kostýmy, stejné to bylo i s učebnicemi dobového šermu a s divadelní průpravou. Ten, kdo se do historického šermu pouští dnes, má věc daleko víc usnadněnou. Existují výrobci zbraní, mezi nimiž se najdou i mnozí skutečně kvalitní, existuje široká škála literatury, funguje celá řada krejčovských firem na šití kostýmů, jakkoliv jsou mezi nimi stejně jako mezi výrobci zbraní často velké kvalitativní rozdíly. Především ale funguje celá řada škol šermu, kde se lze naučit rytířskému umění od prvních krůčků až po velmi složité vedení boje. Všechno je tedy vlastně jen otázka peněz a čím dál víc je vidět, že pokud se chcete věnovat historickému šermu dobře, bude vás to něco stát. U nás to v minulosti bývalo obráceně, peníze nám nepomohly, protože výrobci a instruktoři k dispozici většinou nebyli. Chci tím jen říct, dneska se může každý, kdo o to stojí, naučit dobře šermovat, pokud ovšem nepovažuje hodiny u šermířského trenéra za zbytečnost.
Při uplynulém ročníku Festivalu bojovníků jsem se utvrdil ve svém už dlouho trvajícím názoru, že dnešní šermíři někdy trochu a někdy hodně podceňují scénickou přípravu, zkrátka mají dobré zbraně i kostýmy, umí šermovat, ale neumí se na scéně správně chovat a mnohdy neumí na scéně mluvit. Chovají se na scéně jako ve svém civilním životě a tím do jisté míry ke své smůle znehodnotí jinak dobrý šermířský výkon. Dobře to bylo vidět například při letošním festivalu, kdy polský kolega, školený divadelník, dokázal svým sólovým výstupem zaujmout většinu diváků. Historický šerm je také jistým druhem svébytné inscenace, protože se odehrává NA SCÉNĚ, a tak je třeba umět při souboji zahrát strach, hněv, nenávist, lstivost, je třeba mluvit nahlas směrem k divákům a pořádně přitom otevírat ústa, protože mnozí diváci často odezírají ze rtů. Je třeba umět se pohybovat na scéně, abychom si vzájemně nepřekáželi při příchodech a odchodech, pohybovat se na jevišti v kruzích, protože tím se zvyšuje napětí a využívá celý prostor atd. Mnozí šermíři dnes umějí dobře šermovat a mají solidní vybavení, ale podceňují divadelní zásady a ono je to pak na jejich jinak zajímavém vystoupení hodně vidět. Tady je určitě ještě co dohánět.
Festival bojovníků v Táboře se teď patrně dostává do určité přelomové fáze, jednak z hlediska šíře záběru, a koneckonců i kvůli prostoru, který začíná být v Housově mlýně pro akce tohoto rozměru přece jen už trochu těsný. Navíc se objevují první náznaky, že mezinárodní účast na tomto festivalu bude vzrůstat, a tak otázka umístění festivalu se patrně už brzy bude muset nějak vyřešit.
Každopádně myslím, že táborský Festival bojovníků má v šermířském světě už své pevné místo, zejména jako místo setkávání šermířských generací. Jsem rád, že jsem se této akce jako host mohl zúčastnit a děkuji organizátorům za toto pozvání.

Vladimír Šindelář
ředitel Milevského muzea